Při svých cestách do zaměstnání, za nákupy, na úřady nebo jen tak během víkendové procházky mnohdy bezmyšlenkovitě míjíme místa, aniž si uvědomujeme, že zde fungovaly různé provozy v podobě mlýnů, valch, pil, sušíren ovoce, kováren či jiných zařízení. Našim předkům pomáhaly se zpracováním plodin, produkovaly suroviny i hotové výrobky, dávaly obživu mnoha lidem. Zpravidla byly vybaveny jednoduchým zařízením, nejednou využívaly vodní sílu. Co ale měly společné, byla dovednost a řemeslný um zdejších lidí. Postupující modernizace a nové technologie postupně zapříčinily, že mnohé z provozů stagnovaly, upadaly, až nenávratně zanikly. S léty se zasypaly náhony, vniveč přišlo vnitřní vybavení a nejednou zmizely z povrchu zemského i samotné stavby. Zániku jedné z nich nedaleko našeho náměstí jsme ostatně byli svědky i zcela nedávno, kdy nenávratně zmizel tzv. Paláčkův mlýn, jehož předchůdce mlel obilí pro Rožnovany již v wdobě středověku. Podobně přišel Rožnov v druhé polovině minulého století o jedinečnou technickou památku v podobě tzv. Struhy, která svými vodami uváděla do pohybu oba mlýny – horní, později Paláčkův, a dolní, proměněný posléze v papírnu. Díky městské knihovně a projektu Město v mé paměti naštěstí povědomí o této pomyslné tepně starého Rožnova neupadlo v zapomnění.
Vedle nich však byly na území našeho města také mnohé další technické provozy. Stopa svědčící o jejich existenci zůstala zachována jen v archivních dokumentech, obrazech a starých fotografiích – a nejednou i v lidské paměti. Při různých příležitostech se alespoň střípky z těchto minulých dob daří připomenout, uvést znovu ve známost na výstavách, v knihách, při besedách. Stále je ale ještě kolem nás množství zapomenutých míst a památek, která zůstávají zasuta prachem zapomnění. Připomenout alespoň některé z těchto provozů někdejšího rožnovského panství chce projekt „Stopy lidského umu“. Dokumentujeme mlýny, pily, lomy a lokální zdroje kamení, hliníky, valchy, potašárny, sklárny, sušírny ovoce, kovárny, náhony, salaše, ledárny, kovárny, hamry, uhliska a další provozy. Výzkum od minulého roku zaštiťuje Etnologický ústav Akademie věd a Ústav evropské etnologie Masarykovy univerzity v Brně ve spolupráci s Národním muzeem v přírodě a Muzeem regionu Valašsko.
Kromě výrobních a provozních objektů, vzpomínek na ně, písemných i obrazových dokumentů nás zajímají také místa v krajině a jejich pojmenování vycházející z někdejších provozů. Přestože se na projektu podílí skupina etnologů, historiků, geografů, specialistů na historickou krajinu a tradiční hospodaření, počet historických zařízení i zdroje informací jsou natolik četné, že budeme rádi za jakoukoliv pomoc. Celý tým proto ocení informace o objektech, jménech, příbězích či dokumentech, které se k nim pojí. Stejně důležité jsou kresby, obrazy či staré fotografie objektů, jejich majitelů a okolní krajiny, ale také kontakty na osoby, kteří si na provoz některého z objektů a život kolem něj pamatují.
Výsledky tříletého projektu budou v roce 2022 přiblíženy na výstavě, která bude putovat po muzeích v regionu, prostřednictvím map, knihy, besed a interaktivních naučných stezek. Již nyní mají zájemci k dispozici webovou stránku – https://stopyumu.cz/. Pokud byste měli tip na některý z uvedených provozů nebo místo, máte doma historické dokumenty či fotografie, případně disponujete dalšími informacemi, můžete o tom dát vědět na e-mail.: stopyumu@stopyumu.cz. I zdánlivě drobné sdělení nás může dovést k důležitým poznatkům.
Za celý výzkumný tým děkují PhDr. Přemysl Mácha, Ph.D. (Etnologický ústav Akademie věd ČR) a doc. PhDr. Daniel Drápala, Ph.D. (Ústav evropské etnologie Masarykovy univerzity).
Daniel Drápala