V závěru 19. století bylo košíkářství významné průmyslové odvětví. Málem neexistoval obor lidské činnosti, kde by se výrobky z proutí nepoužívaly. Jejich předností byla poměrně snadná výroba, nízká váha výrobku, pevnost a odolnost. Koncem 19. století značně vzrostla poptávka po pleteném nábytku pro kavárny a na letní terasy. Z proutí se zhotovovaly květinové stolky, lehátka, plážové kukaně. Po roce 1919 byl o proutěné koše a proutěný nábytek velký zájem především v USA.
V závěru 19. století zakládány košikářské školy a školní dílny, měly za cíl vychovat košikářské mistry, kteří by dokázali uplést dokonale řemeslně provedené koše, bytové doplňky a nábytek, výrobky kvalitní a zároveň estetické.
V Rožnově pod Radhoštěm byla Košíkářská škola založena roku 1891. Měla 20 žáků a 30 venkovských dělníků.
Roku 1902 byla v Rožnově postavena pro Košíkářskou školu zděná budova na pozemku č. 49. Svou působností zasahovala škola v celém tehdejším rožnovském okrese a roku 1910 měla název Státní učebná dílna pro košíkářství. Učební doba byla tříletá.
Nejvýraznější postavou rožnovské košíkářské školy byl Bohumír Kramoliš (1877-1959), který s výjimkou první světové války vedl školu až do roku 1920. Byl řemeslně velmi zručný a organizačně schopný. Vyučoval košíkářskému řemeslu i ve Vídni a po dva roky byl jako hlavní školící učitel měsíčních kurzů košíkářů v Morkovicích, organizovaných vídeňským ministerstvem. Působil také v Dolním Kubíně a v roce 1927 v Kremnici.
Soumrak košíkářství nastal v prvé třetině 20. století, kdy s nástupem nových materiálů proutěné výrobky postupně zmizely a zůstaly jen v muzejních sbírkách.
Košíkářská škola v Rožnově pod Radhoštěm po 29 letech působení zanikla v roce 1920.
Text Richard Sobotka, foto archiv Valašského muzea v přírodě