Byliny měly na Valašsku význam nejen v magii, používané v lidovém léčitelství, ale pro svou krásu také jako zkrašlovací doplněk lidového oděvu. Každá z Valašek byla trochu i Bohyní, a i třebaže magické schopnosti některých často nefungovaly, smysl pro zdobný doplněk svátečního kroje květinami žádná z nich nepostrádala.
Květiny pěstovaly v zahrádce, za oknem, některé rostly volně v lesích, loukách, v hromadiskách kamení i na mezích. Z voňavých bylin to byly: Boží dřevce, rezeda, Máří list, šalvěj, mateřídouška, rozmarýn. máta, muškát, voňavý muškát květu okoličného (zvláště oblíben), hřebíčky, růže stolistá (také zvláště oblíbená), balšánek, filky, kukačka, rozmarýnek, petrklíče, zvonečky, orlíček, pivoňky, bazalka a jiné.
Kromě několika jsou to byliny léčivé a některé z nich mají zvláštní aromatickou vůni.
Když se ženy oblékly do svátečních valašských krojů, tak si z výše uvedených bylin a květů vázaly kytičky, které si dávaly za ňadra za kordulku.
Další menší kytičku si brávaly ještě do rukou, nebo si několik stonků vkládaly do modlitebních knížek, jakmile šly do kostela. V kostele se pak vůně ze stovek kytic a kytiček mísila s vůní vycházející ze smolného kadidla.
Kytice voňavých bylin a květů byla přímou součástí valašského kroje ženy. I v zimě se kvítí a alespoň nějaká zeleň musela sehnat, ať již šla žena do kostela, k muzice neb jinam.
Muži nosili za kloboukem, neb beranicí, malou větvičku jalovce, malinko zdobenou kvítím, které rychle neuvadá, hřebíček, růže stolistá, vlasy P. Marie a další.
Valašsko tak bylo po většinu času jako rozkvetlá zahrada. (sb)
Foto: Rožnovská vyšívačka Hermína Mikundová s nezbytnou voničkou z voňavého kvítí za kordulkou.