Oslavy svátků jara ukončilo za bohatého doprovodného programu ve Valašském muzeu v přírodě Velikonoční pondělí. Návštěvníci se mohli podívat na to, jak se pletou pomlázky z vrbového proutí nebo vidět nejrůznější způsoby zdobení kraslic.
„Přijeli jsme z Liptovského Mikuláše a moc jsme se těšili, tedy hlavně děti, se kterými jsme zde byli i minulý rok a všem se nám tu moc líbilo,“ prozradila rodina Jánů ze Slovenska.
Program odstartoval v deset hodin dopoledne, kdy na pódiu u rybníčka zahrála cimbálová muzika Radegast z Frenštátu pod Radhoštěm.
Od jedenácté hodiny se s první dešťovou přeháňkou veškerá pozornost soustředila k paloučku na náměstí Dřevěného městečka, kde na dřevěném pódiu předvedly různé velikonoční zvyky, například názornou ukázku pochodu s „Mařenú“, tedy slaměnou figurínou, jež je upevněná na tyči a oblečená do starých hadrů nebo folklórní tance, soubory Úsměv a Vrtek. To vše za doprovodu cimbálovky ze Základní umělecké školy Václava Kálika v Opavě. Tyto soubory si se svým příjezdem daly opravdu načas, neboť do Dřevěného městečka dorazily teprve několik desítek minut před svým vystoupením.
Právě za tradicemi, atmosférou a lidovými tanci přijela rodina Vaškových z Frýdku-Místku. „My tady jezdíme každý rok, podívat se na hezké věci. Atmosféra je tady krásná, člověk si odpočine, podívá se na hezké výrobky, případně i něco pokoupí. Těšíme se i na děcka, jak budou tancovat.“, říká Renata Vašková, ke které se přidává i její manžel. „Je to taková tradice, jezdili jsme tu s dětmi a teď tu jezdíme sami.“
Všechny návštěvníky, ale především návštěvnice a stánkařky už od rána “vítal“ se skoro čtyřmetrovým tatarem jeden s místních koledníků, který se velmi často dočkal vajíčka či nějakého toho panáčka slivovice na zahřátí.
Jako každý rokem, tak i letos přijela ukázat své kraslice Božena Pařenicová z Dolní Bečvy. Ta se specializuje především na techniku škrábání velikonočních vajíček a popsala, jak při výrobě vlastně postupuje.
„Nejdříve je potřeba pořádně odmastit vajíčko, případně jej také nějak vydezinfikovat, takže savo nebo ocet, nejlépe i vevnitř, aby tam nebyly žádné zbytky. A potom se to nechá vysušit, natře se to tuží a pak se škrabe,“ říká zkušená Pařenicová a přiznává, že zdobení kraslic je často i časově náročnou činností. „Některé udělám za hodinu, ale některé i za tři a pštrosí i za týden, záleží na vzorečku,“ dodává.
Svou nesmírnou šikovnost a své výrobky předvedla i Eva Holešová z Bohumína. Ta přijela nejen se škrabanými kraslicemi, ale přivezla i voskované, dírkované, háčkované a drátované.
„Nejpracnější jsou ty škrabané a drátované. Tu drátovanou dělám osm až deset hodin jednu“, říká paní Holešová, která se může pochlubit tím, že je společně se svou dcerou zapsána v české Guinessově knize rekordů za to, že společně za jeden rok udělaly 3 900 kraslic za rok.
Mirek Štůrala
