Malíř František Podešva (2. 7. 1893 – 28. 10. 1979) se narodil v Sokolnici a žil v Brně a v Praze, ale po předcích ho to táhlo do hor a na Valašsko, kde se na Rovénce pod Soláněm v roce 1938 i s rodinou usadil ve srubu, a horám, tak blízko nebe, zůstal věrný až do konce života. Původně se vyučil houslařem, ale od roku 1911 studoval AVU v Praze a věnoval se umění. Byl vedoucím redaktorem revue Salón, založil pobočku Klubu výtvarných umělců Aleš, cestoval do Francie, Itálie, Španělska, Řecka, Belgie, Německa a Ruska. Většina jeho prací jsou figurální kompozice Valachů, osobitou malbou věcností a drsným lyrismem často zasazených do krajiny milované končiny.
Od romantizujících obrazů „Ztracená ovečka“, „Na salaši“ a dalších, začal zobrazovat horaly při jejich těžké práci.
Barevná vyváženost i geometrie obrazu naznačují soulad okamžiku: obtížnou práci dřevorubců, barvami hýřící podzim, okolní hory i zářivou oblohu. Při pohledu na obraz téměř cítíme podmanivou, pryskyřicí prosáklou vůni lesa a podzimu.
Malíř František Podešva a jeho žena, spisovatelka Marie, přilákali umělecký svět na Soláň, kterému se začalo říkat „odraziště bohů“.
V červenci roku 2023 uplynulo 130 let od narození malíře Františka Podešvy a 85 let od chvíle, kdy se s Marií, svou ženou spisovatelkou, usadili na Soláni. Ostatky obou odpočívají na Valašském Slavíně. (sb)
Na snímku Malíř František Podešva, spisovatelka Marie a jejich dvě dcery ve srubu na Soláni
