Blog

BLOG: Beskydské pralesy

Když ustoupí zima a koruny stromů v lese se oblečou do smaragdového hávu jsou beskydské pralesy nejkrásnější. Mezi svěžími lístky javorů a buků ční z hloubi lesa statní mohykáni, kteří pamatují doby dávno  minulé.

V místech, kde ležely kopy sněhu, vystřídaly první posly jara fialové kyčelnice, bílé mařinky a  míchají pestrou paletou pralesa. Z dálky se ozývá bubnování strakapouda, který dostal své jméno podle bílého pásku na hřbetě a hlasité, hluboké volání „kruk“, „korrk“, patřící krkavcovi. Když člověk překračuje spadlé kmeny stromů, na nichž se rodí nový život, přemýšlí o tom, že právě bez něj se tato kouzla vytvořila a stále tvoří. Všichni obyvatelé pralesa jako by tkali společnou síť, kdy jedno tenké vlákno je závislé na druhém, aby vše zůstalo pevné a krásné. V jemném blátě pod pramenem je otisk čerstvé medvědí tlapy. Je podvečer a král beskydských hor si hledá potravu, klid. Na malé opuštěné pastvině jsou vidět hvězdy a nad hlavou se mihne stín křídel vzácného puštíka, sovy jehož domovem je tento les, který jako by v této chvílí spal…

Život, jedinečnost, vnitřní kouzlo jsou právě dynamickým úderem „srdce pralesa.“ Těchto vlastností si sám člověk málo váží a mnohdy jimi pohrdá.

Ten, kdo dokáže v tichu naslouchat přírodě, pozná v ní nekonečný příběh, který plyne ruku v ruce s jeho příběhem….

Michal Šulgan
předseda ČSOP RADHOŠŤ
kresba: Ludvík Kunc

více

Čtěte také

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button