Již více než rok a půl se potýkáme s pandemií, jejíž konec je stále v nedohlednu. Její dopady pociťujeme o to více, že z obecné paměti už pomalu vymizely vzpomínky na velké nákazy, které v minulosti připravily o život desítky, stovky a tisíce osob. V tomto ohledu je lidská paměť velmi krátká (a možná i krátkozraká). Aktuální příkazy či zákazy snažící se omezit šíření koronaviru nejsou vždy přijímány s nadšením, věřte ale, že ani před sto lety nebyly úřady v podobných věcech benevolentnější. Ba naopak, děsivé dopady cholery, spalniček či břišního tyfu, které ukončily životy mnoha lidí, nenechaly nikoho na pochybách o potřebě razantních nařízení. Vraťme se tedy do počátku roku 1902, kdy byla odhalena v hornopasecké škole spála. Jako drobnou připomínku tehdy se šířící nákazy dejme prostor autentickému znění přípisu okresního hejtmanství adresovaného představeným města Rožnova – všimněme si mimo jiné i toho, že město v té době disponovalo vlastním desinfekčním zařízením.
„Na místo samé budiž dopraven městský desinfekční přístroj, ve kterém veškeré šactvo, prádlo, peřiny z pokoje, v němž nemocné dítko se nalézá, budiž desinfekci podrobeny. Nábytek, vůbec veškeré předměty, dvéře, okna, podlaha musí louhem umyty býti. Pokoj buď znova vymalován nebo karbolovým roztokem osmýčen. Ve školní třídě musí rovněž veškeré tam se nalézající předměty jako lavice, skříň, stůl, dále podlaha, dvéře, okna louhem omyty býti. Stěny a strop znova vybíleny. Rovněž chodba a záchody podobným způsobem musí býti vyčištěny. Teprve potom smí se s vyučováním opět započíti.“
Včas zavedená opatření nejspíše účinkovala, v následujících měsících se sice spála ve městě ještě objevovala, ale jen v několika případech. O slovo se ale v tomtéž roce přihlásila další nemoc – břišní tyfus. Kvůli němu bylo např. zakázáno odebírat vodu na vaření a praní z Hážovky a Struhy. Pokud se přesto někdo nakazil, následoval vedle vlastní léčby nemocného podobný postup desinfekce, jaký byl stanoven pro školu na rožnovských Horních Pasekách. Přibyl ovšem ještě jeden další úkon – spálení slamníku, na němž nemocný ležel.
Daniel Drápala
