V čase letního slunovratu vrcholícího léta se před 120 lety narodila známá spisovatelka Marie Podešvová (24. 6. 1901). I když rodilá Pražačka, přesídlila roku 1938 s manželem malířem Františkem Podešvou natrvalo na Soláň. Tady a v Rožnově pod Radhoštěm prožila následujících 56 let, přijala Valašsko za svou domovinu a Valašsko ji přijalo jako svou spisovatelku.
Umění jí nebylo cizí. Už ve svém mládí vytvořila několik filmových rolí v tehdy němém filmu. Od začátku třicátých let publikovala drobné prózy, reportáže a dojmy z cest po cizině, také překlady z francouzštiny a ruštiny v časopisech Salon, Rozkvět, Zora, Venkov, Lidové noviny, Literární měsíčník, Naše rodina, Tvorba a jiné. Knižně však debutovala až na Soláni v roce 1959 románem Poslední rok, který je hlubokým porozuměním pro život beskydských horalů, láskyplného vztahu k přírodě a lidem. Valašsko ve své literární tvorbě už neopustila. Psala knížky pro děti (Zuzajda a Jurajda, Mišulova kouzelná křídla), povídkové soubory U nás na kotárech, Setkání, Prsten. Psala také o životě a díle svého manžela malíře Františka Podešvy (Malířovo mládí, Malířův život), a také o svém životě Když slunce září.
Těch knih bylo nakonec patnáct a ze všech zářilo spisovatelčino slunce. Za své literární dílo obdržela Krajskou cenu severomoravského Krajského národního výboru (1973), medaili S. K. Neumanna (1981), zlatou medaili Čs. svazu žen (1981) a Cenu Petra Bezruče (1983).
Marie Podešvová zemřela 18. října 1994. Její ostatky byly 20. května 1995 uloženy na Valašský Slavín ve Valašském muzeu v přírodě. Richard Sobotka