BLOG: Mezi čtyřmi řekami

Všichni rádi slavíme, je-li k tomu příležitost. Oslavy dávají možnost setkávání rodiny, přátel, obyvatel obcí, ve výročních dnech narození nás samých, našich kamarádů i našich měst a vesnic. Dávají příležitost k malým radostem – bohatému pohoštění, zpěvu, tanci, divadelním představením, průvodům i koncertům.

V minulém roce se některé velké i malé obce na severovýchodní Moravě rozhodly oslavovat 750 let své existence. Neobjevily se nové zprávy z oněch už dosti dávných časů, jen se znovu připomněla listina olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburka, který v listopadu roku 1267 nechal zaznamenat svou závěť. Připravoval se totiž na křižáckou výpravu proti pohanským Prusům a Litevcům do zemí u východního pobřeží Baltského moře, kam provázel českého krále Přemysla Otakara II. Brunovu závěť zpracovali a vydali v roce 1967 nejvýznamnější odborníci v oboru paleografie a diplomatiky (nauky o listinách) univerzitní profesoři  Jindřich Šebánek z brněnské univerzity a Zdeněk Kristen spolu s profesorem Hosákem, předním znalcem topografie středověké Moravy, oba z olomoucké univerzity. V souvislosti s výročím roku 1267 vznikla diskuze o interpretaci údajů, které podali výše jmenovaní profesoři. Bohužel už nikdo z nich není mezi námi a nemůže tedy obhajovat své stanovisko.

Závěť biskupa Bruna dokumentovala pro jeho nástupce činy, kterými během dvaceti let po svém příchodu do Olomouce v roce 1247 restituoval majetek biskupství, rozchvácený po smrti biskupa Roberta sporem dvou kandidátů na biskupskou funkci. Uspořádal statky biskupství, koncentroval roztříštěnou držbu vsí ve větší celky – okrsky nebo újezdy (circuitus). Vedle vsí bylo téměř v každém okrsku jedno město a jeden hrad. Biskup podpořil v oněch dvaceti letech rozvoj zemědělské výroby. Příjmy, které začaly po novém uspořádání zemědělských výrobních jednotek plynout do pokladny biskupství, obracel k nákupu dalších majetků, jak vsí, tak větších území.

Nejrozsáhlejší z těchto získaných oblastí byla právě na severovýchodní Moravě, kterou v šedesátých letech 13. století stále ještě povětšině pokrýval divoký les. Tento pohraniční les mezi Moravou a Těšínskem, jež tehdy patřilo Polsku, daroval král Václav I. hraběti z Hukeswagenu Frankovi za zásluhy jeho otce Arnolda v diplomatických službách pro českého krále. Hukeswagenové tam začali stavět hrad Hukvaldy, ale pravděpodobně se ukázalo, že neosídlený les neposkytuje potřebné důchody. Přijali proto nabídku biskupa Bruna, který uvedený „circuitus“ od nich odkoupil. Západní část obvodu pak postoupil Hukeswagenům jako léno.

Hranice biskupstvím získané oblasti tvořily podle popisu v závěti řeky, a to na západě přítok Odry Sedlnice, na severozápadě Odra, na východě další přítok Odry z pravého břehu, totiž Ostravice, nazývaná v listině Ostrava, od svého pramene v horách. Logicky by měl být obvod od jihu ohraničen další řekou, Bečvou. Pramen Rožnovské Bečvy je jen nepatrně vzdálen na západ od pramene Bílé Ostravice. Jméno řeky Bečvy však v listině nenacházíme, místo něho označují hranici lokality Rosenowe a Grabowe. Tyto lokality (možná šlo původně o pomístní název říční nivy a habrového lesa) označuje listina jako objekty „příslušející ode dávna k okrsku našeho kostela, ale jako vsi byly námi lokovány“ (sunt ab antiquo circuitu ecclesie nostre, sed ville per nos locate). Výraz lokace znamenal uspořádání zemědělské výroby rozdělením zemědělské půdy v osadě do lánů a určení povinností jejich držitelů vůči majiteli půdy – biskupství.

V uvedené větě nelze vidět pouhý záznam místních jmen a nepřihlížet k její první části, která mluví o příslušnosti lokalit k „okrsku našeho kostela“, a to odedávna. Nemůže tedy být míněn oním okrskem rozlehlý prostor pohraničního lesa od Sedlnice po Ostravici, od Odry po prameny řek na hřebenech hor, který biskup Bruno koupil teprve nedávno před sepsáním závěti – podle profesora Hosáka v roce 1253. „Dávný okrsek“ statků biskupství můžeme vidět v seskupení velmi starých vsí na vyvýšenině nad středním tokem Bečvy na východ od Kelče (Milotice, Kladeruby, Němetice, Zámrsky, Těšice, Choryň). Pozemky těchto vsí, které spolu souvisejí, navazují v místech dnešního Valašského Meziříčí na bečvanskou říční nivu, zvedající se od dnešního Meziříčí k  Rožnovu. Podle soupisu statků biskupství v listině biskupa Jindřicha Zdíka z třicátých let 12. století, koupil uvedenou oblast olomoucký biskup Jan II. (1104-1126) od údělného knížete moravského Oty II. (1113-1125), což je vzhledem k roku 1267 skutečně dávno.

Uvedená koncentrace starých vsí mezi tokem Juhyně a Bečvou byla zřejmě pro biskupa Bruna základnou pro další osidlování oblasti směrem k jihu. V podhůří Hostýnských vrchů vznikla nová ves Branky, výše v horách získalo biskupství výměnou za ves Žopy dvě osady – Polomsko a Zubříčí na cestě k hradu, který nad nimi biskup vystavěl a nazval jej Šaumburk podle jména Schauenburgu, hradu svého rodu na výšině nad řekou Vezerou v Dolním Sasku. V kopcích na východ od Šaumburku připravoval Bruno vytvoření nových zemědělských vsí vykácením lesa a úpravou půdy pro zemědělství. To mohl činit jen na vlastní půdě biskupství. Byla tedy i tato výšinná oblast pokládána za součást „dávného okrsku olomouckého kostela“. Novou ves, která měla tam být vybudována, nazval biskup podle svého křestního jména Brunov, dnes se nazývá Brňov. Dokončení prací se však nedočkal, protože v roce 1281 zemřel.

Záměru rozšířit osídlení „dávné oblasti“ državy olomouckého biskupství směrem k východu odpovídá i lokace vsí v údolí Bečvy, kterou zmiňuje Brunova závěť. Není proto důvod odmítat shodu jména Rosenowe s pozdějším Rožnovem, tím méně uvádět v Brunově závěti zaznamenané jméno lokality Grabowe do souvislosti s obcí Hrabová ležící u levého břehu Ostravice na severovýchodě oblasti zakoupené od Hukeswagenů. Jméno vsi Hrabové, je doloženo až o třicet let později v roce 1297. Problém je v tom, že se z literatury vybírají jména lokalit bez přihlédnutí k souvislostem, které uvádějí původní prameny. Podobného omylu se dopustili i obyvatelé Ostravy, kteří četli v uvedené Brunově závěti jméno Ostrava a nevšimli si, že je u tohoto jména v jeho závěti napsáno, že tvoří hranici majetku Brunem zakoupeného od Hukeswagenů „secundum quod descendit ab Ungaria“, tj. „podle toho, jak sestupuje od Uher“. Ostrava jako hranice byla jménem řeky, nikoliv města. Město nemůže sestupovat ani stékat od uherských hranic, jak by asi zněl příhodnější překlad uvedené věty. Ostravice jako jméno řeky se objevuje až později. Jako první označení do té doby nedoloženého sídliště můžeme na konci Brunovy listiny najít název Ostravia. Je spojeno s jinými jmény pozdějších měst: Jezbořic, Svitav a Mohelnice, které všechny měly ležet  v prostorách, jež byly vyklučovány a osazovány (circa locationibus et extirpationibus).

Hrabová ležící u Ostravice nemohla označovat severní hranici obvodu v hraničním lese, který biskup Bruno mezi Odrou a Ostravicí získal. Především v okolí Hrabové chybí lokalita Rosenowe uváděná vedle lokality zvané Grabowe v závěti biskupa Bruna, která spolu s ní označovala hranici. Někteří historici tvrdí, že Rosenowe byly Proskovice, doložené až ve 14. století. Zde je ovšem třeba si položit otázku, od čeho by hranice mezi Proskovicemi na Odře a Hrabovou ležící na Ostravici biskupský majetek oddělovala, když na sever od ní ležel stejný biskupský majetek až k soutoku Ostravice a Odry, jak dokazuje uvedené kácení lesů v okolí Ostravy-Ostravie v roce 1267 a lenní listina biskupa Bruna na léno ve Staré Bělé pro bratry de Welyn z roku 1272.

Pro biskupskou část Brunem zakoupeného hraničního lesa byly tehdy východní hranice na Ostravici. Závěť tam dokládá jen čtyři vsi, soustřeďující se okolo vyústění cesty pohraničním lesem u brodu přes Ostravici (tržní ves Místek a vsi Staříč, Sviadnov a Paskov). Kdyby skutečně již existovala Hrabová, byla by jistě pro blízkost těmto vsím zmíněna. Teprve po návratu z Pruska založil biskup Bruno roku 1269 hlouběji v pohraničním lese město Brušperk a ves Fryčovice pod ochranou hradu Hukvald. Tak začala veliká proměna hraničního lesa v osídlenou zemědělskou krajinu.

Nezáleží tolik na tom, kdy které sídliště vzniklo, pokud lidé chtějí slavit a bavit se ve vzpomínce na dávnou minulost svého bydliště. Ze srdce přeji jak Hrabové tak Ostravě jejich slavnosti stejně jako Staré Vsi – Bruneswerde, která své oslavy, oprávněně opřené o Brunovu závěť, rozvinula velkolepě na celý rok. Jen ať ponechají právo slavit i Rožnovu.

I když se už rok výročí Brunovy závěti stal minulostí, bude i v dalších letech možno slavit, třeba počátek Brušperka jako prvního města v oblasti. Dovršila se tím první etapa proměny divokého lesa v kulturní krajinu, která se v dalších letech plnila novými vesnicemi a novými městy obětavým úsilím našich dávných předků. Především toto je skutečnost, která zaslouží být oslavována, protože se o ni opíráme dodnes.

Libuše Hrabová