Blog

BLOG: Rožnovské ráno v babím létě

Podzimní rána jsou v Rožnově pod Radhoštěm kouzelná. Jdu jen tak na procházku pro snídani a čerstvý tisk. Cestou mě už v ulici doprovází skorec vodní, předvádí své rychlé letecké umění a neváhá se ponořit do ledové vody, aby měl po ránu taky něco k snědku. Je ještě mírná mlha a z ní vykukuje věž kostela. Něco drobného přebíhalo cestu. Protřel jsem si oči a poznal střevlíka fialového, který když je v nebezpečí vztyčí se na zadní nohy, aby vypadal větší. To se mě však nestalo, ale okouzlily mě jeho krovky, které se i v mlze leskly do modrofialové barvy. Při troše štěstí ho uvidíme s dětmi ještě do konce října a pak přezimuje v tlejícím dřevě někde v lesích Rožnova. Z křoví se ozývala pěnice černohlavá mlaskavým „tek, tek“ a když jsem se tím směrem otočil, uviděl jsem na menším živém plotě podél cesty desítky kouzelných pavučin, které se při prvních slunečních paprscích začaly třpytit. Ano, je tu pravé rožnovské babí léto, tyto pavučiny totiž tomuto létu daly svůj název. A proč? Protože připomínají jemné stříbrné vlasy staré báby. Pavučiny po seschnutí létají často i vzduchem a umocňují atmosféru těchto dní. Někdy se mu také říká „zestárlé“ léto, protože je později než klasické letní dny, které známe a připomíná nám tak lidské stáří jako „podzim života“. Také se jmenuje podle Plejád (lidově „Baby“) – otevřených hvězdokup v souhvězdí Býka, které jsou vidět na obloze právě v tomto období. V cizích zemích se také setkáme s pojmenováním těchto slunečných a mlhavých dní, ale marně bychom tady hledali „babí“ léto. Je to např. léto „sv. Lukáše“ nebo „sv. Mořice“. Když dojdu ke dveřím kostela, slunce docela hřeje. Vstoupím dovnitř a modlím se oblíbenou modlitbu papeže Františka: „ Všemohoucí Bože, přítomný v celém vesmíru i v tom nejmenším ze svých tvorů. Ty zahrnuješ svojí něhou všechno, co existuje, vlej nám sílu své lásky, abychom pečovali o život a krásu…“ Na cestě zpátky si nesu domů noviny, jídlo a těším se na čerstvě namletou kávu. Cestou babím létem potkám dalšího z nejmenších tvorů – páskovku keřovou – suchozemského plže s pruhovanou žlutavo-černou ulitou. I na mě padá únava z brzkého vstávání, a tak se těším domů. Každý den je dar. Každý den je cestou k poznání i vnímání světa okolo sebe. A babím létem to třeba může začít…

Michal Šulgan, ČSOP RADHOŠŤ

více

Čtěte také

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button