Blog

BLOG: Štěstí! Co je štěstí? Vosička jenom zlatá…

Při cestě jarní živou zahradou jsme se s dětmi zastavili u hmyzího domečku a pozorovali, jak včelky samotářky – zednice – vylézají z otvorů vyvrtaných do dřeva. Poletovaly kolem a z bláta i písku si za pomocí pylu a slin tvořily přepážky. Zednice dostaly svůj název podle toho, že svou pilnou prací „zdí“ dutinky dřeva. Zajímavostí také je, že oproti včele medonosné sbírají zednice pyl bříškem a jsou v opylování květů v zahradě mnohonásobně lepší. Je to však to, co nás v danou chvíli nejvíce zaujalo ?

Najednou si děti všimly malé vosičky, která připomínala malý a letící zlatý kamínek. Nikdy jsme takový hmyz neviděli. Jakmile si sedla vosička na hmyzí domeček, otevřeli jsme atlas a z něho nám vypadl další „list poznání“.

Zlatěnka ohnivá (Chryris ignita) je drobný a okolo 5 mm dlouhý druh hmyzu. Své zbarvení má jedinečné. Doslova se leskne všemi možnými kovovými barvami. Připomíná nejvíce drahokam rubín. Je jí nejlépe na sluncem zalitých místech, kde sedává a odpočívá. Samička je známá tím, že vyhledává místa, která obývají včelky samotářky. Rychle naklade do jejich obydlí vajíčko a zmizí. I přesto, že se snaží co nejvíce, aby jí samotářská včelka nepřistihla, někdy se tak stane. Zlatěnka se rychle stočí do klubíčka a odolá včelím kusadlům i žihadlům. Když nebezpečí opadne, najde si zase další místo ke kladení vajíček. Má to ale smysl? Veliký. Larva, která se z drobného vajíčka vylíhne, parazituje na larvě samotářské včelky a zárodek usmrtí. Můžeme tak říci, že je to jako u kukaček, jejichž mládě původní ptačí druh vytlačí z hnízd. Ne nadarmo se jim proto říká „kukaččí vosy“. Na jaře se z larvy vylíhne další zlatěnka a rozletí se po zahradě. Čeká, až se objeví první květy a pochutnává si na nektaru.

V přírodě to tak chodí, řekl jsem svým dětem. Jeden druh se živí druhým, ten má zase svůj čas k životu a tento čas je nezbytný pro dokonalé fungování živé přírody. Kdybychom včelkám samotářkám nepomohli osídlit náš hmyzí domeček, o této vosičce bychom se nejspíš ani nedozvěděli. Na světě žije více než milion druhů hmyzu a nové stále nalézáme. Pečlivé pozorování přírody nás dovede k dalším objevům.

Když se slunce schovalo za mraky, aktivita samotářských včel a dalšího hmyzu téměř přestala. Vyrobíme si další domeček? Ozvaly se děti. A můžeme je zase pozorovat? Nic jsem proti tomu nenamítal. Zahrada voněla, ptačí křik se nedal zastavit a potok plynul ve svém korytu…

„To nejkrásnější na světě nejsou věci, nýbrž chvíle, okamžiky, nezachytitelné vteřiny“… Karel Čapek

Michal Šulgan
pedagog volného času, předseda ZO ČSOP RADHOŠŤ
FOTO: Terezka Šulganová

více

Čtěte také

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button