Rožnovský kronikář Josef Tvarůžek (1878–1959, na fotu), zajímal se o historii Valašska, sbíral a studoval všechny dostupné informace o tomto kraji. Byl spoluzakladatelem Muzejního spolku. Roku 1939 do své kroniky také zaznamenal staré vánoční písně a koledy rožnovské. Vzpomínky (z r. 2001) nejmladší dcery paní Marie Pikalové na Vánoce a otce Josefa Tvarůžka.
„Když jsme ještě byli všichni doma, byly to nejkrásnější Vánoce. Ve světnici jedlička až do stropu, na ní zavěšené baňky, pečené perníčky a střapáčky, i čokoládové figurky. Tenkrát ještě byly obyčejné svíčky. Dárky byly vždycky praktické, většinou potřebné věci: ponožky, čepička, nějaká panenka.
Večeře začínala v šest hodin. Mívali jsme čočkovou polévku, samozřejmě rybu, brambory, potom štrúdl a nějaké ovoce – suchárky, oříšky. Posedělo se. Tatínek hrál na harmonium, zpívaly se koledy. Došlo na dárky, pak se šlo spát. Tehdy nebyla půlnoční mše, až jitřní o páté ráno. Bývalo hodně sněhu a mrzlo, až praštělo. Jako děcko jsem chodila ve vysokých knoflíčkových papučách a měla kožušek. Tatínek Josef Tvarůžek vystudoval jenom 5 tříd obecné školy v Rožnově, potom se vyučil knihařem. Všeho dosáhl vlastní pílí, hloubáním a pracovitostí. Tatínek byl výborný muzikant. Sbíral staré valašské koledy, všecky je zapisoval brkem na ruční papír. Jen co uslyšel písničku, hned ji uměl zanést do not. Také psal o jejich původu. Každá valašská koleda má význam slov zapsaný do not. Každé slovo a každá nota vyjadřuje popisovanou a zhudebněnou činnost. Na to byl tatínek pedant. Hymnus, když se zpívá sborově, tak je to nádhera – slovo provázené hudebním doprovodem. Sbírku koled mi tatínek věnoval, protože jsem dobře zpívala a také hrála na klavír.“
Kronikář Josef Tvarůžek se zajímal o hudbu klasickou i lidovou, posbíral na 120 písní z Rožnovska, jeho zásluhou se uchovaly místní vánoční koledy. Richard Sobotka
