O Velikonocích odlétají podle pověstí zvony z kostelů do Říma. Jejich libozvučný hlas nahrazuje po dobu, než se vrátí, rachocení dřevěných nástrojů – „rapačářů“ a „hrkačů s řehtačkami“. O Bílé sobotě vytáhnou ogaři ze všelijakých skrýší „rapače“ a „řehtačky“ a projdou přes dědinu od domu k domu vykoledovat si nějakou výslužku. Na Valašsku se tradice „rapačářů“ nejdéle udržela v Tylovicích, někdejší samostatné obci a v současnosti součástí města Rožnova pod Radhoštěm. Na hranicích obce bývalo zvykem popasovat se na jedné straně s rapačáři hážovickými a na druhé straně z rožnovskými. Rožnovští rapačáři nejprve objeli kostel a pokračovali přes náměstí do ulic Bayerovy, Sokolské, Zátiší, Chobot a zakončili Na Drahách. Hranice obchůzky byly tradičně dané a úzkostlivě se dodržovaly. Pro rožnovské rapačáře byl velmi důležitý úsek na rozhraní katastrů Rožnova a Tylovic, kde nebylo radno nevyznačenou hranici překročit. Dávná tradice rapačářů je v Tylovicích stále živá a je také připomínána ve Valašském muzeu v přírodě. (sb)
