Josef Tvarůžek, rožnovský kronikář (29. 2. 1878 – 25. 2. 1959), měl jenom 5 tříd obecné školy vystudované v Rožnově. Vyučil se knihařem. Všeho dosáhl vlastní píli, hloubáním a pracovitostí. Uměl hrát na harmonium a klarinet. Každou písničku dokázal zanést do not. Sbíral koledy, opatřil je původními nápěvy, psal o jejich původu. Celý soubor vánočních koled zaznamenal v kronice: Staré vánoční písně a koledy rožnovské.
„Koledy, drahocenné květy poesie vánoční, vyrostly u starých koledníků na půdě Rožnovska. Mají ohromnou cenu národopisnou, jejich ztrátou by navždy zanikl kus života starých Valachů. Chci, aby žily stále,“ napsal kronikář Josef Tvarůžek roku 1939. Kroniku „Staré vánoční písně a koledy rožnovské,“ kde zaznamenal na 24 koled, věnoval své dceři Marušce (provdané Pikalové) s přáním: „Opatruj Koledy jako drahocennou památku a zachovej je pokolením příštím.“
Koledy, zaznamenané kronikářem Josefem Tvarůžkem, jsou poeticky zpěvným vyprávěním věčného příběhu z období Vánoc o cestě rožnovských Valachů za jasnou hvězdou do Betléma, o jejich pokoře a úžasu nad děťátkem v prostém chlévě v jesličkách s Marií a Josefem, zahřívaným oslíkem a volkem.
„Nuž, milé děti, nemůžem tak běžetti, musíme něco vzíti, když ho budem vítati, zavolejte na matku, jestli má syrovátku, anebo kúsek syra, když ona ví, co rád jídá, vemte přecaj každý něco, dvě klobáse, jedno pleco.“
Zaznamenané koledy „Při Betlémě na salaši“, „Poslyšte bratrové“, „Vzhůru, vzhůru pastuškové“, „Já bych rád k Betlému“, „Jak jsi krásné nemluvňátko, před Tebú padáme, dary své skládáme…,“ všechny jsou plné vánoční poezie.
Celý ten příběh však dokáže vystihnout i jediná koleda: „Strúnka, strúnka, strúnka, zelená jablúnka, seďá pod ňu pastuškové, jeďá kašu z hrnka. Přiletěl k nim anděl, tak jim rozpověděl, že sa Kristus Pán narodil, aby každý věděl.“
Jiná zase vyjadřuje starost koledníků: „Seno, sláma postel tvá, zima tě trápí, tvá milá máti kolébá, zahřívá postel volek a osel hovádka. A ty všecky odíváš, léto i zimu, kožich peřinu dáváš, sám se tak třeseš, pláčeš a z toho nic nemáš.“
„Každá valašská koleda má nejen melodii, také význam slov je takto zapsaný do not. Protože i nota vyjadřuje tu činnost. A slovo je takto provázené hudbou,“ uvedl Josef Tvarůžek o koledách, které vyhledal a zaznamenal a takto je uchoval pro další časy. (sb)
