Ani jsme se nenadáli, a přece uplynulo už přes čtyřicet dnů od chvíle, kdy jsme se v městečku Betlému skláněli nad jesličkami s právě narozeným Ježíškem.
Letos Hromnice připadly na pátek 2. února.
V časech teprve nedávno minulých se o Hromnicích zapalovaly za okny svěcené svíčky – hromničky, které očistným světlem měly chránit dům před bouří a bleskem, aby nezapálil stavení.
Na Hromnice bývá tepleji, ale zima se své vlády ještě nevzdává. K hromničnímu dnu se váže jedno pořekadlo pravdivé, že má den o hodinu více, další pořekadlo však ne příliš jisté: Na Hromnice musí skřívánek vrznout, i kdyby měl zmrznout. Milého ptáčka s tím jeho vrzáním „čirrip“, jakoby na třepetajících křídlech zavěšeného vysoko v povětří, toho se ve zdejších horách podaří spatřit o Hromnicích málokomu. To se spíš v závětří nechá šálivým teplem „zubatého“ sluníčka zmást trs prvních sněženek.
Měsíc únor je spojený s masopustním obdobím, dobou od Tří králů do Popeleční středy. Hospodyně tou dobou smaží koblihy, někde zvané Boží milosti, a řezníci mají plné ruce práce se zabijačkami.
Hromniční čas obvykle provází oteplení, ale nemívá dlouhého trvání, jak to ostatně naznačuje Hromniční zima.
K Hromnicím se váže řada pranostik, některé vtipně charakterizují hromniční čas a podle jiných sedláci předvídali počasí pro následující měsíce: Na Hromnice zimy polovice. Na Hromnice jasná noc, bude ještě mrazů moc. Zelené Hromnice, bílé Velikonoce. Jestli na Hromnice sněží, úrodný rok na to běží. Svítí-li slunce na Hromnice, hojnost žita i pšenice. Pošmourné Hromnice – sedlákům milé velice. Na Hromnice má sedlák raději vlka ve chlévě, než slunce na obloze.
Ať si panuje hromniční čas či nečas — jaro už netrpělivě přešlapuje za kopcem. (sb)
