Jak bývalo s Babím létem v Dřevěném městečku.
Když Rožnov ještě voněl starým dřevem a byl tak maličký, že stačilo několik kroků a člověk se octl na jedné straně v lesoparku městské Hájnice, na protější zase v polích, kde při každém došlápnutí hrčelo na podzim po sklizeném obilí strnisko. Směrem k říčce Hážovce se v Okrúžku už za městem pořádalo sousedské posezení u guláše a piva. O každém podzimu rožnovští sedláci, co měli statky jen několik kroků od rynku, vyjížděli s pluhem připravit pole na příští setbu.
Podzimy bývaly v Rožnově vždy mile hřejivé, krásně barevné a dlouhé. Lázeňským hostům se domů ještě nechtělo. Malíři s plátnem a barvami hledali ten nejlepší výhled na Dřevěné městečko.
Děti se tenkrát o každém podzimu bavily pouštěním draků, ale dospělí měli své starosti. Málem ke každému domku, ať měšťanskému či chalupnickému, přináleželo také hospodářství.
„Celé léto se pokaždé muselo myslet na seno, aby ho bylo pro kravičku Babušu dost na dlouhou zimu,“ vzpomínala paní Marie Pončíková – Márinka a pokračovala: „Ukládali jsme ho po baťůžkách nad chlév. Ještě by se ho tam troška vešla, a ještě, až byla hůra skoro plná. Na podzim zase hrabat list. V městské Hájnici to šustilo spadaným listím po kolena. Však co bylo kolem toho listí dohadování a hádek, jednání na úřadě, které místečko a jak velké si může každý uhrabat a list domů odvézt. Lidé si ty čtverečky hlídali a bože chraň, aby do něčí parcely druhý hráběmi sáhnul. Do Hájnice se hrabat list každý nedostal. Chodili jsme hrabat listí do Stráně, někdy až na Tylovsko. Lidé si ve Stráni shrabávali list do hromádek. Hromádky listí pak v nůších odnášeli a ukládali do kůlny. A nepřestávali, pokud nebyla kůlna málem plná, pokud nebylo listí na stlaní kravičce Babuši do chléva dostatek. A třeba někdy tam v lese měli někteří hromadu listí už nachystanou, že už si pro ni přijedou, kolikrát než přijeli, někdo jim listí ukradl. Tak se tehdy o každém podzimu handrkovalo a hrdlilo málem o každý spadlý list.“
Tou podzimní dobou už vlaštovky na drátech elektrického vedení nevysedávaly. Každý další den byl kratší. Zima už nahlížela do údolí ranní jinovatkou. Kdesi za horami nechával svatý Martin okout bělouše a jen o kousek dál chystal svatý Mikuláš sáně k objížďce s vánočními dárky.
Starý Rožnov je v nenávratnu, ale pěkný podzim se o Babím létě do zdejšího údolí stále vrací.
Richard Sobotka
