Jak roku 1780 císař Josef II. navštívil Rožnov

Návštěvu císaře Josefa II. v Rožnově zaznamenal Josef Lucián Ondřej Kramoliš.
„Sprostný a neučený Valach z Rožnova, ale mravů dobrých a nevšedními zkušenostmi života obohacený, totiž Ondřej Kramoliš, valašský vévoda, byl nařízením tehdejší Valašsko-Meziříčské vrchnosti určen, aby  očekával císaře P. Josefa II. a jeho doprovázel.
Ve stanovený den si valašský vévoda oblékl zelenou župicu, modré nohavice, červeny brunclek, modrou pentlu pod krk a na hlavu klobouk, pak vsednul na svého čisto opucovaného koňa a jel přivítat císaře Pána.
Známo jest každému, že k císaři Jozefu II. stav rolnický celou duší lnul, poněvadž jej od nevolnictví osvobodil a mnoha prospěšnými zákonný jej chránil proti nelidskému týrání aristokratů. On po svém mocnářství mnohé cesty konal, aby se přesvědčil o stavu zemí svých.
Jedna z jeho cest vedla přes bývalé valašskomeziřické panství do Uher.
Valašský vévoda z koně slezl a klekl, v levé ruce držel uzdu svého koně a v pravé doporučující list, v němž byl vrchností císaři jakožto všech tamních vrchů, vesnic a cest znalý jako průvodce císaři představen.
Císař přečetl odporučující list a poručil, aby valašský vojvoda usedl na koňa a jel po jeho levé straně. Potom vyňal císař mapu a tázal se, jak se ten neb onen kopec, neb dědina jmenuje. Poněvadž mu na takové otázky průvodce dobře odpovídal, tak v tom císař zalíbení měl.
Jak cisař vjel do Rožnova, byl s nadšením přivítán od místního duchovenstva a obecního lidu. Pak jel pomalu a na všechny strany pilně se díval. Když vjížděli do Horní ulice, tázal se na rozestavěný dřevěný dům. „Co to bude?“ A průvodce odpověděl: „Nejjasnější císaři, to bude radní dům.“
Když přijeli do Tylovic tázal se císař: „Jak tu sedlák vypadá?“ Odpověď: „Nejs. cís.! Nejspíš tu sedlák neslavně vypadá, poněvadž musí hodně robotovat a nemože svůj grunt řádně obdělávat, tak bídu trpět musí.“ Císař: „A jak to, vždyť má dobytek?“ Odp.: „Ach, jeho dobytek jest hubený, z toho on nebere užitek ten, který by bráti měl.“ Tu řeč považoval císař za nepravdu. Ale když do Hážovic přijeli, tak právě z jednoho dvoru hnali krávy do vody a ty krávy chlupaté a hubené byly a průvodce, že to jsou krávy zdejších sedláků. Tak se císař sám přesvědčil o stavu dobytka zdejšího.
Pak se císař tázal: „Choďa z odtuď chlapi na tabák do Uher?“ Odp.: „Choďá.“ Císař: „Vždyť je chytnou a pak přijdou do trestu!“ Odp.: „Jak z trestu takoví chlapi přijdou, zas hned jdou na tabák. Poněvadž to jsou samí chudobní lidé.“ Císař: „Poněvadž jsou chudobní, nechť poctivě pracujou, len přadou a plátno tkají, to jest takovému stavu přislušná práce.“ Vtom vyběhly z jedné chalupy polonahé tři dítky. To bylo císaři podivno pročež se tázál: „Jaká jest toho příčina, že ty dítky jsou polonahé.“ Odp.: „Nejs. cís.! To jsou dítky chudobných lidí!“
Na Horní Bečvě u fojta byla pro císaře čistá světnice přichystaná, poněvadž tam měl nocovať. Světnice, ačkoliv docelá čistá, přece pro tak vysoce vznešeného mocnáře docela sprostá byla. Když císař vešel do síně, právě sletěla slepice z hnízda a křikem upozornila hospodyni, že snesla vejce. I císař porozuměl, co křik slepice znamená, poručil fojtovu synkovi, aby mu přinesl to teplé vejce, které slepice právě snesla. Jakmile synek císaři vejce podal, obdržel dukát. Císař udělav do vejce nožíkem dírku vypil jej.
Právě v té chvíli Valach vypouštěl jehňata, které velký vřesk dělaly. Ale rozumný valach hned v tom pořádek udělal, poněvadž dobře zná každou matku a každé jehně.
Tomu se císař velice divil, jak to ten valach pozná, an to zapsané ani čísly poznamenané nemá. Protož císař tomu valachovi dukát daroval.
Druhého dne císař jel na Trojačku, kdež byl očekáván od šlechticů uherských. Když tam přijeli, poručil císař průvodci, aby domů se vrátil, a tak tento konal zpáteční cestu do Rožnova a císař jel do Uher.“
Richard Sobotka