Velký kus práce odvedly rožnovské knihovnice Erika Halamíčková a Jitka Slezáková při volnočasové činnosti s ukrajinskými dětmi, které k nám většinou se svými rodinnými příslušníky uprchly ze své rodné země kvůli válce vyvolané Ruskem. Spektrum Rožnovska Erice s Jitkou položilo několik otázek, na které nám společně odpověděly.
Věnovaly jste se volnoaktivitám s ukrajinskými dětmi. Mohly byste našim čtenářům sdělit podrobnosti?
„V průběhu loňského školního roku jsme mezi žáky základních škol, kteří pravidelně navštěvují knihovnu na besedách a informačních lekcích, zaznamenaly ukrajinské děti. Tiché, nekomunikující. V očích strach a nedůvěra, a to v místě, kde se děti cítí bezpečně a setkání bývají uvolněná. Někde v hloubi vycítíte, že to není pouze neznalost jazyka, ale i smutek, zloba a nepochopení situace, díky níž se ocitli v cizí zemi, mezi cizími lidmi. To byl prvotní impulz, proč jsme zareagovaly na výzvu Nadace OSF směřovanou ke knihovnám, týkající se integrace a volnočasových aktivit ukrajinské mládeže.
Během první poloviny letošního roku se na akcích knihovny vystřídalo 50 ukrajinských dětí z Rožnova a nejbližšího okolí (tj. 65 % z evidovaných dětí v oblasti); průměrný věk byl 10 let (nejmladší 4 roky, nejstarší 17 let), přičemž závěrečného výletu do ZOO se účastnili i rodiče. Projekt byl založen na pravidelném setkávání (3x měsíčně) a aktivní osobní účasti obou knihovnic. Kromě tvořivých a pohybových aktivit děti přivítaly i možnost vzájemně se pokaždé vidět a prostě si spolu povídat a hrát. Postupně poznávaly místní volnočasové organizace jako ZUŠ, Junák nebo TJ, a navíc se během dvou ukrajinsko-českých kvízů seznamovaly s českými vrstevníky. Jako unikátní vnímáme zajištění ukrajinské psycholožky.
Obsah projektu se nám podařilo dovést do zdárného konce a máme z něho nejen dobrý pocit, ale i radost z podařeného. S dětmi jsme na čas propojily naše cesty a popravdě, nebyla to cesta snadná. Počáteční nedůvěra a probuzená spontánnost, když se děti měly možnost spolu potkat, nám dělaly těžkou hlavu. Proto pro nás bylo nejvíce potěšující, když jsme zaznamenaly zřetelné emocionální změny a blízký vztah, který si k nám knihovnicím vytvořily.“
Jak se vám s ukrajinskými dětmi pracovalo, co je nejvíce zaujalo?
„Ukrajinské děti jsou hodně aktivní, někdy až živelné. Takže je neuspokojují klidové knihovnické lekce. Často jsme improvizovaly a program dle situace přizpůsobily. Hodně nám pomohly i holky z úřadu Šárka s Martinou. Velký úspěch mělo třeba skákání na trampolínách, společné vaření ukrajinského jídla nebo závody lodiček.“
Co čeština – je ještě problémem, nebo se děti s tímto jazykem už sžily?
„Většina ukrajinských dětí češtině rozumí, některé i překvapivě dobře mluví. Určitě není potřeba se bát jazykové bariéry – pro děti, které nerozumí, jejich kamarádi ochotně překládali.“
Co do budoucna – chystáte ještě nějaké aktivity pro ukrajinské děti?
„V nové knihovně by měl být prostor i pro další setkávání. Věříme, že v nějaké formě s ukrajinskými dětmi pracovat budeme. Půjde asi hlavně o začlenění mezi české vrstevníky, takže počítáme s akcemi pro smíšené skupiny, či nabídnutí prostoru pro možnost setkávaní se v rámci komunity. První takovou vlaštovkou je skupina okolo Alexandra, který spolu se středoškoláky pravidelná setkávání uskutečňuje. Věřme, že takto nadšených a chápajících lidí se najde více. Cesta ukrajinských dětí je stále otevřena.“ (r)
