Nechce se tomu věřit, ale prof. Jaromír Štrunc se dožívá devadesátky. Je jediným dosud žijícím členem Valašského souboru písní a tanců Radhošť, který byl u toho, když soubor (tehdy Valaský krúžek) v roce 1948 začínal. Většina pamětníků jej určitě zaznamenala jako člověka ve valašském kroji stojícího s houslemi před skupinou muzikantů, kterou diriguje, řídí a sám hraje a zpívá. Někteří si na něj také vzpomenou jako na profesora rožnovské Střední průmyslové školy elektroniky a vakuové techniky. Ale pojďme si o této významné osobnosti z oblasti kultury povědět něco bližšího.
Jaromír se narodil 7. března 1932 v Karviné jako druhý syn manželům Štruncovým. Dramatické období před druhou světovou válkou ve Slezsku nebylo zrovna přívětivě nakloněno česky mluvícím obyvatelům, a tak se rodina rozhodla přestěhovat na Valašsko. Útočiště našla v Tylovicích nedaleko rodiště matky, která pocházela z Valašské Bystřice. A tady teprve pro oba bratry nastala bezstarostná léta dětství plná různých zážitků a dobrodružství. Prostředí kolem Hážovky nabízelo tolik lákadel. Neméně dobrodružné byly i výlety s maminkou na Černou horu a na bájemi opředený Radhošť. Jaromír vzpomíná: „Měli jsme štěstí, že jsme ještě zažili již doznívající lázeňskou atmosféru v Rožnově a koncerty v hudebním pavilonu u rybníčka v parku. Také jsme poslouchali hrát poslední Matalíkovy muzikanty před starou Vaškovou hospodou v muzeu.“ Po narození sestry dostala rodina obecní byt na Tyršově nábřeží v Rožnově. A oběma bratrům se začalo dostávat hudebního vzdělání. Prvním domácím učitelem houslí byl soused Jaroslav Wachtl. Poté chodili k řediteli rožnovského kůru panu Včelaříkovi, pozdějšímu prvnímu řediteli hudební školy v Rožnově. Tam se Jarek potkal s dalšími muzikanty, mimo jiné také s Jaroslavem Štikou, budoucím primášem cimbálové muziky souboru.
Po absolvování obecné chlapecké školy a měšťanky začal Jarek studovat v roce 1946 na Učitelském ústavu ve Valašském Meziříčí. Po maturitě v roce 1950 začal učit a při zaměstnání vystudoval v Olomouci pedagogickou a přírodovědeckou fakultu. V době středoškolských studií navštěvoval taneční, které vedl Miloš Kulišťák. Ten pozval zájemce o pokračování na zkoušku do hostince k Bittnerům, kde se měli učit valašským tancům. Taneční průprava přišla Jarkovi vhod, když později, už coby primáš, hrával tanečníkům „pod nohy“. Taneční skupina se aktivně zapojila do autorského programu Miloše Kulišťáka, který se v červnu 1948 natáčel do ostravského rozhlasu. V programu se představili i první zpěváci, sólisté – Eva Koláčková, později Štiková, a Jarek Štrunc. Ohlas na rozhlasovou relaci byl velký a příznivý a začalo se uvažovat o představení se rožnovské veřejnosti. Slavnostní den byl určen na 28. října 1948 ve Společenském domě. Krúžku však chyběla vlastní muzika, a tak se 23. února 1949 v bytě u Otevřelů sešlo šest muzikantů: Jaroslav Štika, bratři Miloš a Boris Otevřelovi, Vladimír a Jaromír Štruncovi a Čeněk Čáň. Prvním primášem byl Jaroslav Štika, a když za rok odešel na studia, převzal tuto roli na dlouhá léta Jaromír Štrunc. Své všestranné nadání uplatňoval v krúžku hned od počátku, pomáhal s nácvikem tanců i zpěvu, pustil se také do zápisů písniček od pamětníků. Na Horní Bečvě, kde byl na své první učitelské štaci, staříčci žáčků rádi vzpomínali a zpívali, a tak byl zpěvníček s nasbíranými písničkami brzy zaplněný.
Svůj vztah k lidové hudbě přenesl i do rodiny, předal jej svým dvěma synům. Starší Jaromír se potatil a kromě toho, že je rovněž pedagogem na zdejší vakuovce, tak stával vedle otce i na postu primáše souborové muziky. Mladší Dalibor se hudbě věnuje profesionálně. Učí na brněnské konzervatoři hru na cimbál. A jeho Cimbal Clasic je znám širokému publiku.
Jaromír Štrunc vyvíjel aktivity i mimo souborovou muziku, uplatnil se také jako scénárista, dramaturg a režisér řady pořadů Rožnovských slavností a rovněž pak tematických pořadů realizovaných v rámci Národopisného léta ve Valašském muzeu v přírodě. Avšak nejčastěji bylo možno Jarka vidět před muzikou, kde jako primáš se souborovou muzikou celá léta poctivě sloužil potřebám souboru v tanečních pásmech a souborových programech. Jeho doménou však byla hra k tanci, a zvláště lidová zábava. V řadě míst v širokém okolí byl valašský bál bez Jarkovy muziky nemyslitelný. Měl fenomenální paměť na melodie a zásadně hrál bez not. Muziku řídil, ne jako většina primášů zády k obecenstvu, ale naopak sledoval tanečníky a dění v sále, tak aby zahrál co nejlépe „pod nohy“ a zaujal posluchače. Byl schopen připojit se ke kterémukoliv zpěvákovi s jakoukoliv lidovou písničkou. To oceňovali hlavně rekreanti z různých krajů republiky i ze zahraničí, kteří trávili dovolenou v rekreačních střediscích v Beskydech a pro které soubor Radhošť vystupoval. K nim se v roce 2019 přidal i tehdejší starosta Rožnova Radim Holiš a předal Jaromíru Štruncovi Cenu starosty města Rožnova pod Radhoštěm jako poděkování za celoživotní činnost v oblasti lidové kultury Valašska.
„Cimbálová muzika souboru Radhošť s primášem Jaromírem Štruncem, to je kolektiv nadšených amatérů s vysokou laťkou umělecké úrovně. Spojuje je láska k Valašsku, k jeho lidovým hudebním tradicím a potřeba rozdávat radost a krásu,“ řečeno slovy Ivo Stolaříka, renomovaného muzikologa.
Děkujeme Vám za všechny pěkné chvíle s Vašimi písničkami a přejeme Vám hodně sil do dalších let.
Za soubor Radhošť Petr Dobrovolný
