Přípravy unikátní dlouhodobé výstavy valašských krojů a tradičního textilu ve Valašském muzeu v přírodě jdou do finále. Slavnostní otevření se v budově Sušáku uskuteční 4. prosince za účasti ministra kultury Daniela Hermana.
„Jedná se o historicky první expozici valašských krojů a tradičního textilu uskutečněnou v takovém rozsahu. Zakomponovány do ní budou i moderní výstavní prvky tak, aby bylo toto téma přiblíženo i mladší generaci. Součástí projektu je také digitalizace textilních sbírkových předmětů a jejich zpřístupnění v online katalogu sbírek Valašského muzea v přírodě,“ vylíčil ředitel skanzenu Jindřich Ondruš.
Návštěvníci si mohou na ploše přesahující šest set metrů čtverečních prohlédnout po dobu nejméně pěti let přes šest set kusů oděvů a krojových součástí reprezentujících různé podoby tradičního odívání na Valašsku, především pak oblasti Rožnovska. Exponáty pokryjí období od konce 18. století po současnost.
Expozice bude členěná na několik oddílů. Přiblíží vývoj krojů v čase a také druhy oděvů vzhledem k různým příležitostem. Návštěvník tak pozná, jaké oblečení se nosilo při svatbě, jaké ke křtu dítěte či k pohřbu. Zdůrazněné budou také různé sociální skupiny nositelů.
„Máme zvoleno několik metod interpretace textilu. Jednak na figurínách, aby lidé viděli, jak vypadá správně uspořádaný kroj z různých oblastí a z různých dob, ale budeme vystavovat také jednotliviny a samozřejmě i, jak se říká, špeky, což jsou například věci hodně staré nebo něčím zvláštní. Součástí výstavy bude otevřený depozitář, v němž poznají návštěvníci variabilitu a různé techniky provedení krojových součástí,“ řekla kurátorka textilních sbírek muzea Lenka Drápalová.
Aby exponáty netrpěly, musely se výstavní prostory technicky upravit. Instalovala se nová vzduchotechnika. Osvětlení je speciální. Aby nedošlo k rozkladu vlákna a změně barevnosti, produkují žárovky jen nízké záření. Expozici také sledují speciální senzory. „Museli jsme nastavit i odpovídající vlhkost a teplotu,“ upozornil ředitel realizační firmy Art Consultancy Tomáš Skalík.
Náklady přesáhly dvacet milionů korun, osmdesát procent pokryly takzvané norské fondy, zbytek zaplatilo ministerstvo kultury. Partnerem projektu je muzeum Maihaugen v norském Lillehammeru.
