Nejpříhodnějším časem pro hledání pokladů je na Valašsku léto.
Mohou to být peníze ukryté pod kamenem, v dutině pařezu či v jiné tajné skrýši, obvykle spojované se zbojníky. Co jiného by s tolika naloupenými penězi a drahocennými předměty dělali, když jim byli portáši v patách. Ale mohou to být také poklady zemské, střežené čarodějnými bytostmi. Který z Valachů by nezatoužil po náhlém zbohatnutí? Skromná obživa znamenala dřinu od slunka do slunka. Věřili, že kde je na Valašsku význačnější vrch, skála nebo roklina, všude tam je poklad, zlatá nebo stříbrná ruda.
Na Radhošti se nachází poklad v místě, kde je hlína červená jako krev, v ní je tolik ryzího zlata, že by jím moravskou i českou zem zaplatil. V Meziříčí roste v potoku proti šibenici rokyta, jsou do její kůry vyryta řecká písmena. O devět šlépějí dál je do kamene vyrytý klíč, pod ním šachta a v ní čisté zlato. V Kladném potoku je do kůry jedle vyznačená ruka, ta dvěma prsty ukazuje k východu. Kalich vyznačený opodál do kůry bučku přivede hledače k bařině, kde se nachází zlato potočné, veliké jako bob nebo hrách a černé jako smola, stačí roztlouct a máš čisté zlato. Na Hostýně nad městem Bystřicí je za kostelem lískové houští. V něm jsou železná vrata. Za nimi starý buk srostlý s jedlí, v kořání hřebík vbitý. Dva kroky dál se nachází šachta na zlato velmi bohatá.
Všechny poklady jsou osvobozeny od strážných duchů na svatého Jakuba (25. července) a Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna).
V místě pokladu nebývá rosa, svíčka tam sama zhasne, náhle se ukáže oheň, leží tam hromádka plesnivého chleba, spadlé hnízdo, noční strašidla tam vzbuzují v člověku strach a zděšení.
Když nevíš, kde poklady hledat, vezmi z potoka kamínek, kterým voda hýbá, napiš na něj zaklínadlo, dej pod hlavu a odříkej 5 otčenášů a 5 zdrávasů, pak přijde k tobě duch a ukáže, kde poklad hledat.
Pokud se hledač pokladů dopátral a vyzvěděl, kde poklad leží, zbývalo mu už jen vědět, jak se při kopání pokladu chovat.
Když měsíce přibývá, kopej na místě známém beze všech ceremonií, bez zaklínání, kopej vesele a beze strachu před duchy. Kopáči pokladů mají spolu mluvit, zpívat, ne zarmouceni, ale veselé mysli býti.
Hřmot a hrozné věci viděti-li se dají, jsou znamením, že je poklad od zemských duchů hlídaný. Pak je dobré mít při kopání kříž, či svěcenou svíci, vložit svěcené věci do lopat a motyk, rozvěsit je po těle kopáče, aby mu zlí duchové nemohli škodit.
I tak má hledač pokladů jen malou naději, že poklad objeví. Pokud přece, pak se tím sotva pochlubil.
Svého času vyprávěl strýc Metúd Škrabánek, známý to hledač pokladů: „Kolikrát jsem už prošel Valašsko křížem krážem. Na jaře poctivě počítám kukaččí kukání, kolika penězi toho roku zbohatnu. Pilně vyhlížím světélko na bařině, spadlé ptačí hnízdo, přehršli žab či hromádku plesnivého chleba, všude tam jsou zemské poklady ukryté. Pořád hledám marně. Kromě drobné mince, kterou kdosi při plahočení horami ztratil, víc jsem nenašel a nezbohatl. A pokud mi něco kapsu nadouvalo, pak jen vítr, když utekl, zůstala kapsa prázdná.
Sedím na vrcholku hory, shlížím na hřebeny a také do údolí. V takové chvíli vím, že tím největším pokladem, který se mi kdy podařilo najít je Valašsko.“
Tož tak s poklady… Richard Sobotka
0 Přečtete za 2 minuty