Blog

Pohlednice z Valašska – „Vysoké učení“ na Soláni

Od patentu osvícené panovnice Marie Terezie o povinné školní docházce ze dne 6. prosince roku 1774 uplyne letos 246 let. Škola, dnes plná počítačů a internetu, je na hony vzdálená podomním školitelům z řad písmáků, či prvým vyškoleným učitelům s dekretem z přelomu 19. a 20. století. A přece i z tehdejších dětí vyrostli vzdělaní lidé.  

Prvním učitelským místem mladého učitele Ferdinanda Wimmra (1883-1956) byla roku 1905 škola na Soláni. Rodák z Dašic z úrodné Polabské nížiny do té doby nikdy nepřekročil česko-moravské hranice a podle mapy se domníval, že Velké Karlovice, pod které školní expozitura na Soláni spadala, jsou městečko. Škola byla posměšně označována jako „vysoké učení“, a to ne podle úrovně vzdělávání, ale podle své polohy na kopci Soláň.

Meziříčský „c. k. okresní školdozorce“ Jan Kroutil mladého učitele, který neznal Valašsko prosil, aby hned neutekl, až školu uvidí.

Jako učebna sloužila tmavá místnost se třemi malými okénky v sousedství chléva, pronajatá u Matyščáků. Pouze křídový nápis „Škola“ na dveřích oznamoval oč jde. V jednom rohu obyčejný stůl a židle, v protějším velká zděná pec. Stojan s tabulí, osm starých lavic s vylámanými opěradly. Pro každého žáka byla břidlicová tabulka. Sešit se používal pouze ke školním úlohám. Čítanka sloužila pro dva žáky, slabikář sdílely dokonce tři děti.

Do vyučování docházelo 70-80 dětí, některé z horských samot vzdálených i hodinu cesty. Místnost byla nedostatečná. V zimě nebylo v lavicích místo, sedělo se na zemi, na peci, okolo tabule, i tak se děti tlačily. Když ve vyšším oddělení psali úkol, menší museli z lavic.

I přes zavřené dveře bylo slyšet, co se děje ve druhé místnosti, což byl problém zejména na jaře, kdy hospodář běžně bral do domu čerstvě narozená mláďata. Jako záchod sloužila dřevěná budka pro jednoho, ale děti většinou chodily do přírody.

Téměř co rok nastupoval na „vysoké učení“ na Soláni nový učitel. Později všichni, i přes prožité trampoty, rádi na toto učitelské období vzpomínali, především na dobré a upřímné děti, lnoucí ke svému učiteli upřímnou láskou, a také na neobyčejně krásnou horskou přírodu.

Richard Sobotka

více

Čtěte také

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button