Metlařina, řemeslo, které ještě pár desítek let zpátky bylo v Zubří praktikováno v téměř každé třetí chalupě, se nyní vytrácí. Tradici však stále udržuje Jiří Ondřej, kterému byl v roce 2005 udělen titul Nositele tradice lidových řemesel.
,,Angažoval jsem se odmala, ale první metlu jsem vyrobil, když mi bylo dvacet jedna let. Vzal jsem svou a otcovu metlu a šel jsem za maminkou, aby mi řekla, která je která. A maminka se podívala a nepoznala to. Tak to jsem si říkal, že jsem složil zkoušky,“ říká Jiří Ondřej, který si metlu po otci nechává dodnes jako památku jeho rukopisu.
Metlařina se v rodině pana Ondřeje dědí po generace, tak jako i tradiční postup výroby.
,,Chci dělat to řemeslo tak, jak jsem se jej naučil a tak, jak se to dělat má. Zuberská metla je pojem sama o sobě a má svá specifika. Musí být funkční, ale i vzhledná a měla by dům také ozdobit. Způsob výroby je daný několik generací zpátky, takže ji dělám tradičním způsobem. Ono každé řemeslo chce svoje a nejpřirozenější a nejlepší cesta je, když se to předává a naučí postupně. Aby vznikl dobrý výrobek, musí se zachovávat určité postupy. Zažil jsem lidi, co chtěli dělat metly a říkali, ať jim ukážu, jak se to dělá, ale vím jen o jednom, který se tomu skutečně věnuje, vysvětluje Ondřej, který patří mezi poslední dva metlaře v Zubří.
Dříve hrával závodně kuželky a tančil v souboru. Má statek, o který se stará a výrobu metel má především jako koníček, díky němuž se objevil i v celovečerním filmu z Valašska Děda.
,,Když mám volnou chvíli, tak jdu a dělám metly, třeba i pětkrát do týdne. Jedna mi trvá asi hodinu a půl a za rok jich vyrobím kolem pěti set. Dá se říct, že dělám pět druhů, z toho nejčastěji velké metly. Nejmenší se mnou dělá i syn, ten se ale taky věnuje úplně jinému oboru, ale jsem rád, že o to má zájem,“ svěřil se Ondřej.
A jelikož pracuje na metlách převážně sám, vyhýbá se velkým zakázkám.
,,Já pracuju ve strojním oboru, protože metlařinou se nedá uživit, postupně se to lepší, ale žádná ruční práce není v republice zaplacená. Já metlu prodám třeba za sto třicet korun. Kdyby člověk zdražil, tak si lidé raději koupí náhražku z marketu. Já to měl celý život hlavně jako zálibu, proto mě vždy bavilo spíše předvádět, než vyrábět určité množství,“ vypráví výrobce, který jezdí na jarmarky po celé republice a v nejbližší době se chystá na Starodávný jarmark v Rožnově, který se svými výrobky navštíví druhý srpnový víkend.
Ondřej ale dodává, že nebýt titulu Nositele tradice lidových řemesel, který obdržel, možná by už se řemeslu nevěnoval. Titul uděluje ministerstvo kultury nanejvýš pěti lidem ročně poté, co posoudí návrh z regionu. Od roku 2001 jich bylo uděleno šedesát čtyři.
,,Je to vlastně program na záchranu řemesel, který je podle mě skvělý a třeba mi opravdu pomohl. Má to ale své ale. Současná nařízení a vyhlášky včetně EET tohle všechno ničí. Tady nejde o žádné daňové úniky, ale o zbytečnou administrativu, náklady a práci navíc. A je to obrovská škoda, že kvůli něčemu takovému budou řemesla zanikat, takže můžeme jen doufat, že se to ještě změní,“ posteskl si metlař.
