Během vánočních svátků jsme v Rožnově u rodičů zastihli známého herce Radúze Máchu (32, jeho stejnojmenný tatínek je zastupitelem Rožnova a maminka Radmila ředitelkou ZŠ Koryčanské Paseky). Rodák z Valašska i přes svou časovou zaneprázdněnost souhlasil s rozhovorem pro čtenáře Spektra Rožnovska. Jak se s odpověďmi na naše otázky “popral”, se můžete dočíst níže.
Jste úspěšným divadelním, filmovým a televizním hercem. Které Vaše role jsou ty největší? Která role je Vaším životním snem?
„V pražském ND mám za sebou už více než 30 rolí. Asi největší hereckou příležitost mám nyní v adaptaci Zweigova nádherného románu Netrpělivost srdce uváděném ve Stavovském divadle. Dvě hodiny opravdu „neslezu“ z jeviště, je to pro mne obrovská herecká výzva a dá se říct i splněný sen, protože je to má první takhle velká, hlavní role v Národním divadle. To představení je pro mne opravdu ohromně fyzicky i psychicky náročné, ale miluji ho a všechny Rožnováky na něj srdečně zvu! Hlavní postava, poručík od hulánů Anton Hofmiller, neumí v životě říkat ne, chce aby si o něm lidi nemysleli nikdy nic špatného a díky falešnému soucitu k fyzicky postižené dívce je vlastní vinou zavlečen do až hororového kolotoče, ze kterého není úniku. Setkání s tímto textem pro mě bylo zásadní i v osobním životě a dost diváků mě po představení kontaktuje, že jim to často připomíná jejich životní situace, což mi přijde jako ta nejlepší odměna.“
Dětství jste prožil v Rožnově, jaké máte na naše město vzpomínky?
„Jenom ty nejlepší. V patnácti jsem sice tak říkajíc ,utekl´ do Ostravy na konzervatoř, rodiče i kamarády jsem moc nevídal, ale do té doby často vzpomínám na ještě nezastřešený zimní stadion, kdy jsme během zápasu museli odhrnovat sníh, abychom vůbec viděli na puk. Taky na rožnovské tenisové kurty, kde jsem trávil přes léto dost času, ale nejvíc samozřejmě na skvělou Lojzičku Němcovou, která vedla dramaťák v místní ZUŠce. Dokázala nás nadchnout, jsem jí nesmírně vděčný, díky ní jsem zjistil, že si neumím představit život bez divadla. Úžasná osoba, která vychovala spoustu, teď již profesionálních, herců.“
S rodinou nyní žijete v Praze. Přemýšlel jste někdy o návratu na Valašsko?
„Rád se vracím v létě a nebo naposled teď přes svátky jsme měli tu možnost být chvíli u nás doma. Kdybych se živil něčím jiným, rád bych se sem do Rožnova a do přírody vrátil. I když jsem vždy nesmírně po Praze toužil, tak teď díky naší tříleté dceři Matyldě jsem zjistil, že tak velké město pro rodinu není ideální místo. Chybí nám prostor, příroda, hory, větší pohoda a klid. Ale na druhou stranu mám v Praze jako herec spoustu možností a nabídek, jako nikde jinde v republice a navíc město je to taky moc krásné, o tom není pochyb. Takže uvidíme, třeba až mě to hraní jednou přestane bavit, budu jako spokojený rožnovský důchodce chodit podél Bečvy a po Pustevnách :-).“
Kdybyste měl možnost se pro jednou vrátit v čase a změnit jakékoliv své rozhodnutí, kam by vaše časoprostorová mise vedla a proč?
„Týjo, to je těžké….upřímně opravdu nevím, co bych v životě udělal jinak, snažil jsem se jít vždy za svým vysněným cílem, i když teď s rodinou se samozřejmě životní priority naprosto mění… Ale ano, už vím, napadá mě například, že mě dost často mrzí, že jsem se jako dítě nenaučil hrát na klavír.“ Za rozhovor poděkoval Pavel Románek, na snímku Martina Špeldy je Radúz Mácha s Táňou Medveckou (ze hry Netrpělivosti srdce)