
Medailí Otakara Bystřiny byl ve středu 14. července 2021 v prostorách podkroví městské knihovny oceněn rožnovský spisovatel, novinář a publicista Richard Sobotka. Medaile Otakara Bystřiny byla Richardu Sobotkovi (na fotu třetí zprava) udělena za celoživotní přínos moravské publicistice. Medaili předali zástupci Zájmového sdružení právnických osob Slavkovské bojiště — Austerlitz, předseda sdružení František Kopecký (druhý zprava) a jeho tajemník Jan Kux (třetí zleva). Richardu Sobotkovi pogratulovali k ocenění také místostarostka Rožnova Kristýna Kosová (Zdravý Rožnov) a ředitel knihovny Pavel Zajíc (vpravo).
*************
Ke gratulantům se samozřejmě připojuje i redakce Spektra Rožnovska, s níž oceněný autor dlouhodobě spolupracuje. Díky Richardu Sobotkovi ožívají příběhy lidí i míst, které by v dnešní uspěchané době nejspíše navždy upadly do zapomnění. Čerstvému držiteli medaile Otakara Bystřiny jsme položili několik otázek.
Vzpomínáte na svou první knížku?
„Samozřejmě. Jednalo se o Příběh toulavého kocoura z roku 1979. Je bezprostředně spjatá s přírodou Beskyd a tuto vazbu jsem si uchoval až do současnosti. Určitou zajímavostí je, že od odsouhlasení rukopisu vydavatelskou redakcí po samotné vydání tehdy uplynulo šest let, než knížku bezpartijního autora schválily partajní organizace od KV až po dílenský výbor. Nedávno jsem si přečetl záznam z jedné obecní kroniky z té doby, že byl o knížku velký zájem, ale nedala se sehnat.“
Jste i uznávaný novinář, kam všude jste přispíval?
„Od roku 1964 jsem psal do řady tiskovin, nejčastěji do závodního časopisu Tesly Rožnov nazvaného Elektron. Spolupracoval jsem také s rozhlasem v Ostravě. Tato novinářská práce mi poskytovala tolik námětů k literární práci, že by je nebylo možné všechny ani zpracovat.“
Co vás k psaní přivedlo?
„Měl jsem rád knížky a podnes mám ve své knihovně některé z té doby koupené z časů studia na gymnáziu v ceně kolem pěti korun. Podnes mě jejich příběhy fascinují. Nechtěl jsem být jen pasivním konzumentem příběhů, tak jsem se pokusil o psaní. Vůbec jsem si ovšem tehdy nepřipouštěl, jak složitá a obtížná je to práce.“
Která kniha měla největší ohlas?
„Určitě Bezruký Frantík. První vydání vyšlo před osmnácti lety. Před dvěma roky si příběhu všimli pražští divadelníci, úspěšně napsali scénář, příběh nastudovali a uvedli v divadelní podobě. A v roce 2020 se paní Evženie Malá a paní Marcela Šaldová rozhodly knihu znovu vydat, což se jim skutečně podařilo. Rád se vracím nejen ke knížkám s náměty z přírody, ale také s příběhy zahraničních vojáků z druhé světové války a z místního odboje z té doby. Vůbec mě fascinují příběhy lidí, kteří žijí s námi a kolem nás.“
Co chystáte v nejbližší době?
„V plánu mám vydat životní příběh učitele, kronikáře a legionáře Ferdinanda Wimmera. Ten svou učitelskou dráhu začal v roce 1905 v jednotřídce školní expozitury ve staré valašské chalupě na Soláni. Jeho vyprávění o tehdejším učitelování je fascinující. Konečně i jeho dramatický životní příběh. Sběr podkladů začal společnou fotografií školních dětí z roku 1939, kde vůbec nebylo jisté, zda učitel v jejich středu je skutečně Ferdinand Wimmer. Po dvou letech práce se mi jeho životní příběh, doplněný desítkami fotografií, dokonale uzavřel. Takže jde už jen o to vydání ekonomicky zajistit.“
Za rozhovor poděkoval Pavel Románek