Město nekoupí od společnosti Synot Real Estate Společenský dům. Rozhodli o tom na posledním zasedání zastupitelé.
„Dostali jsme tři nabídky. První se týkala odkupu nemovitosti za čtyřicet milionů korun. Druhá dlouhodobého pronájmu a třetí nájmu nevyužitých prostor restaurace. Na dopis jsme zareagovali tak, že jsme odbor rozvoje pověřili zpracováním analýzy využitelnosti budovy,“ přiblížil starosta Radim Holiš.
Rozbor zachycuje využitelnost Společenského domu ze dvou pohledů: zaprvé v závislosti na obsahový záměr, zadruhé z hlediska ekonomické stránky a prostoru pro získání finančních zdrojů. Zvažovalo se například využití objektu pro městský úřad, knihovnu, místní neziskové organizace, regionální centrum destinačního managementu, domov seniorů, nízkoprahové zařízení pro děti a mládež, nájemní dům sociálních služeb, kliniku, městské lázně, zábavně technické centrum, galerii, městskou tržnici či sportoviště.
Všechny záměry ale generují následné vysoké investiční a provozní náklady v řádech milionů korun. Výdělečnost či návratnost investice přitom není garantována. Vždy bude nutná alespoň částečná rekonstrukce objektu dle zvoleného záměru a s tím i vysoké počáteční náklady.
„Výstupem analýzy je tedy, že město nemá prostředky na to, aby je mohlo na koupi použít. Navíc nejsou ani dostupné dotační tituly na pořízení či rekonstrukci,“ upozornil místostarosta Jan Kučera.
„Částka čtyřicet milionů korun není vysoká. Určitě bychom o ni mohli ještě licitovat. O Společenský dům bychom měli bojovat,“ řekl zastupitel Jaromír Koryčanský.
„To by ale nebyla konečná cena. Oprava si může vyžádat ještě polovinu nebo víc nákupní sumy. Kdyby to byl prodej byl za symbolickou cenu, tak bychom byli v nějaké reálné rovině. Takto se o tom ale uvažovat nedá,“ podotkl Vít Matějka.
„Já si myslím, že co se týče využitelnosti ve prospěch občanů, se Synot Real Estate minul se svým byznys plánem. Když se podíváme na Luhačovice a další lázeňská města, vidíme, jak mají taková zařízení vypadat,“ poznamenal Jaroslav Kučera.
„Je jasné, že analýzu zpracovalo město, a koalice bude hlasovat podle doporučení. Společenský dům je ale jednou ze tří výstavních budov, které Rožnov má. Město by se mělo snažit společně se Synotem najít nějaké řešení, aby se budova rekonstruovala, a dostala se tak do stavu, který je jí hoden,“ řekl Alois Vychodil.
Miroslav Valenta z holdingu Synot nechtěl o snížení ceny ani slyšet. „Do rekonstrukce jsme dali dvaadvacet milionů korun. Společně s nákupní cenou nám to dělá určitou sumu, o které se tady nechci přít. Určitě však vím, že jsme na budově nevydělali. Když se vybudoval nový vstup do Valašského muzea v přírodě, přestali kolem Společenského domu chodit potenciální hosté. Poslední ranou bylo přebudování Lázeňské ulice na pěší zónu. To se nám restaurace zcela vylidnila. Prostě to tak je. Když dnes lidé nezaparkují těsně u budovy, již chtějí navštívit, tak do ní nejdou. Takže nyní tam není tržní síla, aby se restauraci mohlo dařit. Díky tomu že jsme rodáci, přinesli jsme do regionu nezištně desítky milionů korun. S cenou dolů však určitě nepůjdeme. Za každou cenu prodávat nechceme. Můžeme se ale bavit o tom, jak využít nemovitost ke vzájemné spokojenosti,“ řekl spolumajitel holdingu.
Zastupitelé nákup neschválili. Podle vedení radnice ale bude město chtít prodloužit nájem na využití stávajícího sálu pro kulturní účely. Nemá totiž jiné adekvátní prostory. Spolupráci s majiteli údajně neovlivní ani případná investice do kulturního centra.
Prokazatelný údaj o existenci budovy je z roku 1876. Objekt sloužil nejprve jako krytá lázeňská kolonáda, později byl přestavěn do dnešní podoby a funkce Léčebného či Společenského domu. V současnosti, také díky absenci kulturního zařízení v Rožnově pod Radhoštěm plní Společenský dům funkci neoficiálního centra kulturních aktivit pro město Rožnov pod Radhoštěm a okolí. Budova se nachází na památkově chráněném území.
Do roku 1949 bylo vlastníkem objektu město. V roce 1949 byl objekt přidělen do vlastnictví státního podniku Valašské hotely a restaurace Vsetín. Roku 1991 byl privatizací převzat zpět do majetku města Rožnov pod Radhoštěm, jako holá, zchátralá stavba bez vnitřního vybavení.
Roku 1993 byl objekt převážně z ekonomických a organizačních důvodů prodán soukromému investorovi za tři a půl milionu korun na základě kupní smlouvy, znaleckého posudku a především funkčního podnikatelského záměru.
V polovině objektu se nachází restaurační zařízení situované do dvou podlaží, ke kterému náleží salónek a kancelářské prostory. Ve druhé polovině objektu se nachází sál, využívaný zejména pro kulturní akce. V objektu je také samostatná prodejna. K objektu náleží i altán, sloužící jako venkovní bar s posezením. Interiér restaurace je stylizován do podoby rožnovského náměstí z roku 1799, k sezení nabízí devadesát míst. Multifunkční sál disponuje dvě stě dvaceti místy k sezení, šatnami a technickým zázemím. Kapacita salónku je padesát míst, vhodný je pro soukromá jednání, oslavy nebo semináře.
