Oba mají zkušenost s duševním onemocněním. Oba museli projít hospitalizací v léčebně. A oba malují. Ona se věnuje kresbám a olejomalbám většinou s přírodní tématikou, jeho uchvátilo naivní umění. Iva Pavlusková a Jiří Hajda. Jejich společná výstava v městské knihovně odstartuje 7. září Týdny pro duševní zdraví, které už pojedenácté pořádá společnost Iskérka.
„Můj táta maloval a já ho přitom jako dítě pozorovala. Tam se zřejmě zrodila moje vášeň, kterou jsem ale dlouhou dobu držela na uzdě. Věděla jsem samozřejmě, že chci a jednou také budu malovat, odkládala jsem to ale na dobu, až budu mít více času, možná až na roky, kdy budu v důchodu,“ vylíčila devětatřicetiletá Iva Pavusková, která se už léta potýká se schizoafektivní poruchou.
Loni začala navštěvovat společnost Iskérka. „Tam jsem se zastavila a řekla si, kdy jindy než teď. A tak jsem nakoupila papíry, pastely, později štětce a barvy a začala malovat. Sice se tomuto koníčku mohu věnovat jen v sobotu odpoledne, neboť mám rodinu a chodím do práce, ale je to úžasné dobrodružství, které mi velmi pomáhá,“ řekla malířka z Frenštátu pod Radhoštěm.
Také Jiří Hajda maluje rád, i když za posledních pět let nevzal štětec do ruky. „Malovat jsem začal z nešťastné lásky, takže se dá říct, že umění je pro mě ventilem. Prvopočátek mé záliby bych asi našel v dětství, kdy mi táta občas něco nakreslil, zatímco já mu uchváceně seděl na klíně a pozoroval, jak to s tužkou umí,“ popsal dvaašedesátiletý Rožnovan, který trpí schizofrenií.
V umění dlouho tápal, malířské náčiní vzal do rukou poprvé na vojně, brzy však zjistil, že krajiny, portréty a zátiší nebudou jeho parketa. „Od osmdesátých let se věnuji naivnímu umění. V jednom časopise jsem viděl obrázky malířky a herečky Ivy Hüttnerové, které ho uchvátily. Okamžitě jsem věděl, že tohle chci dělat,“ vysvětlil Jiří Hajda.
Výstava potrvá do konce října.
Umělce, kteří zahajují Týdny pro duševní zdraví, vybírá společnost Iskérka pečlivě. „Nejdříve oslovujeme lidi, kteří jsou našimi klienty, teprve až poté se zajímáme o doporučení kolegů,“ řekla ředitelka Iskérky Alena Jbaili.
Loni se lidé v knihovně mohli seznámit s tvorbou Zdeňka Šimůnka, který se léčí se schizoafektivní poruchou. „Malování se věnuji poměrně krátkou dobu. Objevil jsem doma starou špachtli a řekl si, že by bylo zajímavé s ní něco vytvořit. A tak jsem se do toho s pomocí akrylátů pustil. Zjistil jsem, že je to ohromný relax, takže jsem se toho už nevzdal,“ vysvětlil Zdeněk Šimůnek, který se dosud věnoval především skládání muziky a hře na klavír. Maluje zejména, když se mu přitíží. „Když je mi dobře, nemám potřebu něco vytvářet,“ přiznal.
Moc obdivuji lidicky,jako je Iva i Jiri,i pres dost zavazne onemocneni,to nevzdavaji a tvori uzasne malby a obrazy. Kazdy by si mel najit chvili pro sebe a tvorit nebo sportovat, vim sama,jak je to dulezite…a jak to pomaha. Hraji tenis,lepe receno neustale se ucim a vetsinou po praci nemam moc energii,ale vzdy se prekonam a jdu si zatrenovat na kurt,pak zjistim,ze me to nabudi dobrou energii a pak je opacny problem,jit spat,je to stav,kdy serotonin nabudi natolik,ze nejde usnout ;). Pak take rada vykresluji relaxacni kresby a mandaly,pri tom clovek prijde na jine myslenky. Chtela bych pogratulovat Ive,Jirimu,at stale tvori a dari se se zdravickem.