Je deset hodin dopoledne a já přijíždím k budově bývalé základní školy na Dolních Pasekách v klidné části Rožnova pod Radhoštěm, kde sídlí organizace zřizující a provozující službu terapeutických dílen Kamarád. Od roku 1998 poskytuje ambulantní služby sociální prevence určené osobám se sníženou soběstačností z důvodu zdravotního postižení, které nejsou z tohoto důvodu umístitelné na otevřeném ani chráněném trhu práce. Jejich účelem je dlouhodobá a pravidelná podpora zdokonalování pracovních návyků a dovedností prostřednictvím sociálně pracovní terapie.
Na to, co to znamená v praxi a jak to vlastně v Kamarádu funguje, jsem se přijela zeptat ředitele organizace Petra Jelínka.
Už na chodbě, která je vyzdobena fotografiemi, obrázky a výtvory, se setkávám s prvními klienty, kteří na mou návštěvu reagují pozitivně a se zvědavostí. Věkové rozmezí klientů je široké. Setkávám se jak s mladými, tak i staršími muži a ženami. Dozvídám se, že nejmladší klienti mají sedmnáct let, horní hranice je omezena odchodem do starobního důchodu. Jak ale vlastně spolupráce začíná?
„Vše začíná u kontaktu se sociálním pracovníkem, který zjišťuje, jestli klient spadá do naší cílové skupiny, což jsou jedinci s mentálním, tělesným a kombinovaným postižením, a zda je schopen zařadit se do našeho programu. Začíná se pohovorem, kde se zjišťují očekávání klienta, jeho cíle, přání a vize, které se následně snažíme pomocí nácvikových programů napnit,“ vysvětluje Petr Jelínek a dodává: „Pokud se po několika schůzkách klient rozhodne, že mu naše služba vyhovuje, může ihned začít docházet.“
Nácvikových programů Kamarád nabízí hned několik a to v keramické, košíkářské, grafické nebo textilní dílně, dále v programu péče o zahradu a květiny.
„Naše sociální služba není jen o nácvicích pracovních dovedností, ale zabýváme se i sociální stránkou. Klient se může podílet na přípravě stolování, drobného úklidu a domácích prací jako je například žehlení ručníků, ovládání mobilního telefonu nebo drobných elektrospotřebičů, mezi které patří rychlovarná konvice nebo mikrovlnka. Každý klient má určité činnosti, které dělá nejčastěji, a ve kterých se zdokonaluje, tak aby i doma byl co nejvíc samostatný. Vše se opět odvíjí od individuálního přání klienta,“ doplňuje ředitel.
Klienti mohou nacvičovat také práci na počítači, na němž se učí nejen vyhledávat informace. Právě u počítače si povídám s usměvavou klientkou, která právě obratně přepisuje další kapitolu z její oblíbené knihy Malý Princ. Vypráví, jak ji tato činnost baví, ale že si také ráda na počítači dopisuje s kamarádkou, které vypráví například o svých cestách s rodinou. Ne všichni klienti ovšem mají rodinné zázemí, někteří bydlí v pobytových sociálních službách, například v chráněném bydlení v Rožnově, Zubří a Valašském Meziříčí.
Postupně procházím všemi místnostmi a dílnami. V keramické se setkávám s klientkou, která mi ochotně ukazuje, co právě vyrábí, jak se tvoří ozdoba s ptáčky a korálky, a co vše je k její výrobě zapotřebí. V košíkářské dílně pozoruji soustředění a pečlivou práci u výroby košíku z pedigu. Nejdéle se ale zdržím v místnosti, kde se setkávám se sociální pracovnicí, která mi vysvětluje, co právě klienti dělají.
„Teď mají odpočinkovou činnost jako pauzu, takže si skládají puzzle, nebo si kreslí. I to ale rozvíjí schopnosti klienta. Nachystáme si barvy a pomůcky, čímž se klienti učí orientaci v prostoru, naučí se pracovat s barvami a kombinovat je. I to rozvíjí zdatnost klienta, vše má hlubší význam. I puzzle a hry jsou o navazování kontaktu a schopnosti komunikovat s jiným člověkem,“ objasňuje Klára Maňáková, která následně ukončuje přestávku a zahájí výrobu přáníček.
Tak jako většina činností má i tato několik fází, které se klient postupně učí. Od zvolení a vytlačení motivu do papíru, přes jeho barvení a zdobení, lepení až po finální vytvoření přáníčka.
„Klienti se zdokonalují postupně. Ne vše jde hned, něco chce čas a trpělivost. Když se klient naučí jednu část, může přejít na další. Všechno se nacvičuje tak, aby byl klient co nejvíce soběstačný a byl schopný výrobek udělat od začátku do konce v maximální možné míře. Stále se snažíme vymýšlet nové techniky a používat nové nástroje, které přináší další možnosti,“ doplňuje Maňáková.
Mnoho výrobků putuje na jarmarky pořádané Valašským muzeem v přírodě, městem Rožnov, ale i místními firmami., kterých se Kamarád účastní. Další jsou rozdány a to jak klientům, návštěvám, ale také organizacím například do tombol v plesové sezoně. Kamarád ale není sociální firmou, která by výrobky vyráběla za účelem zisku.
„Pro organizaci je velmi důležitá dlouholetá spolupráce jak s veřejností, tak i městem Rožnov, Mikroregionem Rožnovsko a obcemi v něm sdruženými. Dále pak s místními i okolními firmami, které naši organizaci podporují nejen finančními dary. A v neposlední řadě spolupracujeme s dalšími sociálními službami. Zájem klienta je pro nás na prvním místě, proto je třeba vytvářet tu síť tak, abychom spolu uměli komunikovat a předávat si informace, aby se klient posouval a mělo to pro něj význam, vysvětluje Jelínek.
„Vždy jsme chtěli, aby služba nebyla uzavřena. Od počátku vzniku se snažíme být součástí místní komunity, jsme přístupni nejen klientům, ale i veřejnosti. Nabízíme exkurze školám, různým spolkům, zahradu Kamarádu využívají lidé k odpočinku. Nechceme skupinu lidí s postižením tabuizovat, dodává ředitel Kamarádu.
Aktuálně má Kamarád podepsaných třicet jedna smluv, přičemž v jednu chvíli může být v objektu dvacet osm klientů. Ti mohou do denního centra Kamarád docházet od sedmi do půl třetí odpoledne. Spolupráce pak trvá a má smysl tak dlouho, dokud se má klient ve svém plánu pořád co učit a nacvičovat.