politika

Zemřel polistopadový radní města Jarmil Halamíček 

Jarmil Halamíček
(31. 1. 1927 — 29. 6. 2021)

Jarmil Halamíček (na fotu) pocházel z rodiny Sokola a italského legionáře Bedřicha Halamíčka a Marie Halamíčkové, rozené Vaněrkové. Žili v Hážovicích v malém domku, kde si otec zřídil dílnu na výrobu valašských holínek a papučí. V době hospodářské krize ve 30. letech 20. století získal jeho otec místo úředníka u Okr. soudu v Rožnově pod Radhoštěm, kam se také přestěhovali do bytu na náměstí.
Mladý Jarmil se odmala věnoval sportu v Sokole a hrál dorostenecký fotbal. Studoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, ale roku 1942 z německého nařízení reagujícího na atentát na zast. říšského protektora R. Heydricha nastalo ve škole snižování počtu studentů. Jarmil, jakožto syn legionáře, musel odejít. Byla mu přidělena práce na budování zákopů a později přešel do dřevařské dílny na nádraží. Brzy potom nastoupil do učení na obchodního příručího v obchodě u  Kopeckých v Rožnově.
Po skončení války se Jarmil rozhodl si ještě doplnit vzdělání a odjel do Prahy. Učil se pak reklamní písmo a grafiku ve Vodičkově ulici u otce budoucího režiséra Jana Švankmajera. Kurz absolvoval úspěšně a pro slavné pražské lahůdkářství Lippert sídlící na Národní třídě nějaký čas zhotovoval poutače. Obchod se mu zalíbil, a  tak snadno podlehl přemlouvání rodiny a vrátil se do Rožnova, kde pak pracoval jako příručí v lahůdkách a později obchod i vedl.
Roku 1951 nastoupil základní vojenskou službu v Nitře a  po přijímači sloužil v Lipníku n. Bečvou.
Po návratu z vojny se Jarmil vrátil k práci v Rožnově. Během času se vypracoval na vedoucího lahůdek. Asi roku 1959 přišel od vedení města požadavek, aby se z  jeho obchodu stala samoobsluha, což byla tehdy novinka.
Vše se změnilo v roce 1963, kdy byl na základě falešných obvinění zatčen a v roce 1964 pak odsouzen k 10 letům vězení. Ve Valdicích se však Jarmilovi záhy stalo útěchou přátelství s Josefem Zvěřinou, Josefem Škodou, Jánem Korcem nebo Oto Mádrem – kněžími odsouzenými převážně v 50. letech.
Roku 1971 byl konečně po sedmi letech Jarmil na podmínku propuštěn. Říkával, „že se za něj zaručili všichni v Rožnově“. Očištěn byl až v roce 1991 rozsudkem Nejvyššího soudu.
Jelikož po návratu z vězení měl zákaz vykonávání původní profese, nemohl se k práci v samoobsluze vrátit. Přátelé mu pomohli uchytit se na rožnovském autokempu, který se mu podařilo za doby svého působení pozvednout a stal se vyhledávaným místem známým i  za hranicemi tehdejšího Československa.
Po roce 1989 se aktivně věnoval veřejnému životu. Stál u  zrodu rožnovského Občanského fóra a v letech 1990 až 1994 působil jako radní Rožnova. Podílel se na obnově pomníku Charlotty Masarykové, obnově rožnovského Sokola, získání důstojných prostor pro městskou knihovnu a s  kamarádem Janem Jelínkem také založili pobočku Masarykovy společnosti.

(r, Vojtěch Halamíček)

 

více

Čtěte také

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button